Výchozí bod

Dívka, kočka a kovadlina

Jak to všechno začalo: Byl to ručně kreslený obrázek dívky s kočkou v náručí, který rozhodně představoval osudný zlomový okamžik v životě tohoto kreativního vynálezce. Emil, který vyrůstal s dalšími pěti sourozenci v kovárně svého otce v Brandenburgu, se začal v souladu s otcovou vůlí učit ve vlastní rodinné kovárně. Když se to dozvěděl jeho poslední třídní učitel, který znal a oceňoval Emilův talent, vyhledal otce mladíka s obrázkem dívky v kapse, aby zachránil, co se zachránit dalo, a měl úspěch. Emilův otec uznal, že jeho syn se nenarodil pro hrubou práci na kovadlině. Poslal talentovaného Emila na Kreslířskou školu Rackowa v Brandenburgu. K obrázku dívky, který způsobil osudový obrat v jeho životě, napsal tento příběh a podepsal se svými iniciálami „EZ“, které po celý svůj život již nikdy nezměnil.

Po úspěšném absolvování kreslířské školy navštěvoval Emil, nadaný i v technických oborech, vysokou technickou školu. Po ukončení studia nastoupil na doporučení svého profesora do svého prvního zaměstnání jako konstruktér u firmy AEG. Jeho technicky vynalézavé schopnosti jej však rychle přivedly k větším úkolům, jmenovitě k vývoji elektromotorů. Emil Ziehl vykonával u společnosti AEG průkopnickou práci při měření a kontrole generátorů, které se zde vyvíjely. V roce 1897 přešel ke společnosti Berliner Maschinenbau AG, dříve L. Schwartzkopff, a zabýval se vývojem elektrického gyroskopu pro tuto firmu. Pro testovací jízdy s gyromagnetickým kompasem mu císařské námořnictvo na přelomu století poskytlo vlastní torpédoborec. Vznikl první elektricky provozovaný gyroskop v kardanovém zavěšení. V roce 1900 byl za něj Emilovi Ziehlovi, jako zaměstnanci společnosti Berliner Maschinenbau AG, udělen patent. Již tehdy použil Emil Ziehl za svůj elektrický gyroskop vnější rotor, který nakreslil už na přelomu století. Zveřejněný a patentovaný vývoj gyroskopu jej dovedl do všech mocných zemí, také do USA. Ve službách společnosti Berliner Maschinenbau AG se mu podařilo přihlásit další patenty. Jeden z těchto patentů dokázal se ziskem prodat v USA. Za to se mu společnost Berliner Maschinenbau AG odvděčila vysokou prémií. Za uspořené peníze koupil Emil Ziehl v roce 1909 závod Rolandwerke ve čtvrti Berlin-Weißensee. Společně se Švédem Abeggem, který rovněž chtěl vložit svůj finanční podíl, založil Emil Ziehl 2. ledna 1910 firmu ZIEHL-ABEGG. A bylo to:


začala modrá epocha

Ještě v roce založení došlo bohužel k rychlému rozchodu s Abeggem; nedokázal totiž zaplatit peníze slíbené při založení firmy a navíc se ukázalo, že jím předložené patenty na větrné motory jsou nepoužitelné. Protože však byly všechny vývoje, obchodní dokumenty, firemní štíty hotové a již v oběhu pod názvem ZIEHL-ABEGG, rozhodl se přesto Emil Ziehl kvůli nákladům zachovat název ZIEHL-ABEGG. Také firemní logo „Z A“, vzniklé již v roce založení společnosti, navrhl sám Emil Ziehl. Až do dnešního dne, o 100 let později, neztratilo logo z písmena „Z“ s písmenem „A“ umístěným pod ním, které ztělesňuje trojúhelník, své věcné a jasné charisma. V následných letech pokračoval Emil Ziehl, podporovaný svými vynikajícími výkony ve vývoji speciálních elektromotorů, v dalším budování a rozšiřování své firmy. Emil Ziehl, který se mezitím stal čtyřnásobným otcem tří děvčat a dlouho toužebně očekávaného pokračovatele rodu, Günthera Ziehla, narozeného konečně 5. září 1913, za nímž o tři a půl roku později následoval ještě nejmladší potomek Heinz Ziehl, neúnavně pracoval na nových nápadech v oboru stejnosměrných strojů, generátorů a trojfázových motorů. I přes světové politické krize a válku koupil Ziehl nový průmyslový areál u průmyslové železnice ve čtvrti Berlin-Weißensee a úspěšně pokračoval v budování své firmy. Jeho tvůrčí výkony mu přinesly maximální pozornost a uznání po celém světě. Publikoval četné odborné články typových řadách, generátorech a motorech, které vyvinul. V roce 1914 založil v berlínské čtvrti Weißensee podnik na první sériovou výrobu elektromotorů. Zde vznikly také první výtahové motory s přepínatelnými póly.

První vzducholodě, které křižovaly oceán, byly vybaveny měniči od společnosti ZIEHL-ABEGG. Později se ve všech vzducholodích Zeppelin a strojích Lufthansa používaly generátory FT, které rovněž vyvinula společnost ZIEHL-ABEGG. V roce 1920 zničil pustošivý požár velkou část nového závodu. Ale tuto pohromu Emil Ziehl překonal, také díky věrným a vynikajícím zaměstnancům. Díky svým dobrým kontaktům, ale ještě více díky vynikajícím výkonům, se firma stala dokonce hlavním subdodavatelem firmy Telefunken. Více než 90 % celkové výroby přechodně probíhalo pod značkou Telefunken.

Vznikly další perspektivní produkty jako stejnosměrné dynamo se stejnosměrným napětím 10 000 voltů při výkonu 10 kilowattů, ve své době naprostá senzace, ponorné motory s odstředivými čerpadly, měniče, agregáty a mnoho dalších produktů. Dodnes zachovaný dopis vyjadřující uznání dokumentuje tehdejší maximálně spolehlivou kvalitu produktů ZIEHL-ABEGG. Tento dopis napsal stavitel vzducholodi Ferdinand Graf von Zeppelin na základě vynikajících výkonů dodaných vysokonapěťových agregátů zařízení FT pro vzducholoď společnosti Graf Zeppelin.

V roce 1935, po velkém podnikatelském úspěchu, slavil Emil Ziehl se svými zaměstnanci, zákazníky, dodavateli a úřady 25. výročí firmy. Ve stejnou dobu začal Günther Ziehl, nejstarší syn Emila Ziehla, studovat na Vysoké technické škole v berlínském Charlottenburgu. Günthera Ziehla, který byl technicky velmi nadaný stejně jako jeho otec a který se již od dětských střevíčků zajímal o procesy a výrobu ve firmě, upozornil jeho otec velmi záhy na jeho budoucí odpovědnost za podnik. Uprostřed Güntherových závěrečných zkoušek, 1. 6. 1939, jeho otec Emil Ziehl, kreativní vynálezce, podnikavý tvůrce, myslitel a zakladatel společnosti ZIEHL-ABEGG zemřel.

Hluboce otřesený a dojatý Günther Ziehl převzal ve svých 28 letech vedení společnosti ZIEHL-ABEGG, firmy, která v té době měla cca 1 000 zaměstnanců. Emil Ziehl udělil ještě před svojí smrtí svému prvorozenému synovi generální plnou moc, se všemi právy i po jeho smrti. Tato mimořádně velká důvěra a poslední vůle byla pro Günthera Ziehla velkým závazkem po celý jeho život.

Günther Ziehl složil několik týdnů po těchto událostech státní zkoušku, kdy se stal diplomovaným inženýrem, a pokračoval ve vedení firmy v duchu odkazu svého otce. S velkou odvahou a podporou zkušených zaměstnanců rozšiřoval mladý Ziehl podnik dál. Zahájená výroba elektrických gyroskopů u firmy ZIEHL-ABEGG nebyla žádná náhoda, ostatně to byl právě Emil Ziehl, kdo v minulém století přihlásil k patentování rozhodující vynález. Toto rozhodnutí však mělo v následujících válečných letech pro podnik závažné důsledky, protože tato výroba neunikla pozornosti ani anglické špionážní služby. V roce 1943 bombardovali Angličané závod zápalnými pumami a v roce 1944, při obřím náletu na Berlín, dopadlo na závod ZIEHL-ABEGG 24 bomb. Strážný anděl ochránil Günthera Ziehla a jeho spolupracovníky před tím nejhorším. Bomby dopadly pouze na administrativní budovu. Nejenže zaměstnanci vyvázli bez jediného škrábnutí, navíc nebyly zasaženy ani důležité výrobní haly – bomby jednoduše dopadly jinam.

Ve velmi krátké době se díky mnoha pilným rukám zaměstnanců firmy ZIEHL-ABEGG výroba opět rozběhla. Na konci války musel Günther Ziehl celou výrobu demontovat, zabalit do železničních vagonů a předat ji Rusům. Dokázal alespoň uschovat do bezpečí všechny záznamy potřebné pro výrobu, vývoj produktů ZIEHL-ABEGG a důležité dokumenty. A tak se Günther Ziehl vydal na dobrodružný útěk ze sovětského okupačního pásma na západ do Füssenu, kde se svojí malou rodinou poté žil. Naštěstí se dozvěděl, že také jeho mladší bratr Heinz s rodinou přečkal válku bez úhony. Ve Füssenu pracoval Günther nejprve jako pracovník v přepravě a po skončení práce chodil pěšky k okolním sedlákům, aby jim za potraviny opravil všechny závady u elektrických přístrojů. Netrvalo dlouho a o jeho technických dovednostech se dozvědělo široké okolí. V souladu se svým podnikatelským duchem z toho vytvořil Ziehl rychle nový obchod. Günther Ziehl brzy zažádal u řemeslnické komory o řemeslnickou kartu potřebnou pro oficiální registraci jeho založeného elektroinstalačního podniku, kterou také obdržel po předložení svého vysvědčení a diplomu TH Berlín. S odvahou riskovat, ale také s povědomím o vlastních schopnostech převzal technicky zkušený Ziehl svoji první velkou zakázku – nové vinutí 300 kVA transformátoru. Zakázka byla úspěšná a speciální elektrotechnická dílna provozovaná Güntherem Ziehlem získávala stále větší respekt. Přání otce měl však stále na zřeteli a tak poprosil svého bratra Heinze Ziehla, který se také přestěhoval do Füssenu, aby společně pokračovali v životním díle jejich otce: ve firmě ZIEHL-ABEGG.


ZIEHL-ABEGG musí žít dále

Po několika problémech s novým zápisem firmy a pokračováním podniku se roku 1947 podařil první rozhodující krok. Po přemístění do Pfrontenu v Allgäu zahájili bratři znovu vlastní výrobu motorů. Až na problém, že název ZIEHL-ABEGG nebylo možné zaregistrovat v Kemptenu, provozovali bratři i nadále firmu pod tímto názvem.

Poloha rozrůstajícího se podniku na venkově však byla pro obchodní vztah s dodavateli a zákazníky stále problematičtější a bylo nutné napojení na velké město. Šťastná náhoda a prokazatelná vyjednávací schopnost Günthera Ziehla poté rozhodly o přemístění sídla firmy ZIEHL-ABEGG v roce 1949 do Künzelsau, blízko jihozápadní německé metropole Stuttgartu. Opětovný zápis firmy ZIEHL-ABEGG Werke do Obchodního rejstříku Schwäbisch Hall umožnil Günther Ziehl, který jako poslední výhradní jednatel ve firmě Berliner ZIEHL-ABEGG Werke vedl podnik do konce války. Teprve na základě předložených kompletních výpočtů zadokumentovaných na filmových cívkách a potřebných dokumentů, které kdysi zachránil při svém útěku, bylo umožněno a konečně uznáno pokračování firmy na základě duševního vlastnictví a bez jakéhokoli transferu finančních prostředků.